Když se tak nad tím zamýšlím, vždy jsem měla štěstí na samé dobré studenty i mentory. Skutečně jsem si dlouho myslela, že to tak mají všichni. Moje oči se otevřeli až počas jedného školení kterého jsme se účastnila.
Seděla jsem a poslouchala mentorky jak mluví o svých studentech. O tom jak chodí nebo nechodí připravený, co chtějí nebo nechtějí dělat. O tom jak je přijímají ne jen oni jako mentorky ale i celý kolektív oddělení.
Žasla jsem nad větmi tipu: „Zas bakaláři, tí nebudou chtít nic dělat!“ „Stejně studují jen proto aby se mohli ohánět titulem a být ve vyších poziciích.“
Mě samotnou do té doby vůbec nenapadlo pozastavit se ne jen nad tím proč studují? Předpokladála jsem, že je to proto, že si to vybrali. Zároveň tím jak mě mentorovaní bavilo a vždy jsem se na studenty tešila jsem až do teď nevidela metnorky, které by mohli mít problém odevzdávat své znalosti dál. Mentorky které to dělají s pověření staničních sester a pro které může být student příteží, spomalením počas jejích práce.
S obrovským vděkem se dnes koukám na své studenty a jsem ráda když je práce baví. Ráda, že se vracejí a chtějí se dál vzdělávat protože to není běžné.
Jsou chvíle když sedím v pracovně a poslouchám studenty kteří stojí na chodbe a snaží se spíš nezavazet než pomáhat. Studenty kteří jsi školu nevybrali ze svého přesvědčení ale donútili jich k tomu rodiče. Naposled měli prax studenti střední školy asi tak šestnást leté holky, když zazněla věta: „Jsem z toho deprivovaná“. Musela jsem se usmát a potichu jsem jsi řekla, že v jejích letech jsem ješte tenhle pojem vůbec neměla v slovníku. No časy se mění a je naším úkolem motivovat tíhle studenty a ukázat jim, že není důvod být „deprivovaný“. Je naším úkolem přitáhnout je k práci a pomoci lidem kolem sebe.
Proto píšu tenhle blog. Pro mentorky které mají deprivované studenty. Pro mentorky které dostali mentorství jako povinnost v rámci práce. Pro mentorky kterým jsou studenti na přítěž i když by mohli být veľkou pomoci.
Ráda bych svými zkušenostmi vedla mentorky k tomu jak mají pracovat se studenty. Věřím milé kolegyne, že máte spíš strach z toho, že jste to ještě nedělali. Strach z toho, že jim předáte něco co jste se sami naučili a oni to dostanou tak lehko. Věřte, že to pro ně je zrovná tak těžké jako pro Vás. Zároveň si uvědomte, že teraz sami vychovávame generaci která se jednou bude starat o nás a tak ju připravme tak aby jsme se nebáli ležet pod jejíma rukama.