Jak obyčejné ahoj buduje důveru

Dveře se otevírají

Dveře oddělení se otevírají a ty vstupuješ. Všude panuje nějaky hluk, cítit nemocničný pach a nervozitou nebo vzrušením se Ti chvěje žaludek. Začína  prax. Bude plná nových zážitku, plná nových lidí a víš, že se naučíš alespoň něco nového.

Hledáš někoho, kdo tě znaviguje a ukáže ti jak to tu chodí. Někoho kdo se ti bude věnovat. V hlavě už vidíš jak vypadá, jaká nebo jaký je.  Jak jse Vám bude spolu pracovat. Jak budete schopný učit se společne.

Kdo to jen je?

Vstoupíš do denní místnosti sesteř a svět se zastaví.  Ani nedýchaš, rozhlížíš se kolem a říkaš jsi kdo je můj mentor?  Přesne to se děje i v hlavách zaměstnanců. Kdo je ten človek co vstoupil? Nová sestra? Student? Sanitář?

Někdo se usměje a vztahne k tobě ruku. Pozdraví tě a začne nezávazní rozhovor. Dovolí ti přisednout si, dát si kávu, povídají si s tebou. Najednou vejde mentorka a někdo Vás představí. Cítit nejistotu z obou strán. Začína se cesta plná dobrodružstva. Jeden hluboký nádych a výdych a krok do známa neznáma.

Důvěra je základem

Začína se cesta budování důvěry. Důvěra je také základem nebo spíš jedným ze základu vztahu mezi mentorem a studentem. Je to mentor který tě bude vést, bude dohlížet na tvé kroky. Upozorňovat na chyby a dávat příklady toho jakým by jsi měl být.

Otevíra se prostor pro poznaní, učení, obohacení v každé oblasti od komunikace, či už verbálne nebo neverbálne. A všechno začalo tak jednoduše- jedním slovem.
Obyčejné představení aby jsi nemusel stát v koutě a cítit se na přítěž. Jedno slovo které naváže na druhé a za chvílku o sobě víte základní údaje. Začína se společní práce k prospěchu jak pacienta tak Vás obou. Jelikož to není jen tak, že mentor posouvá studenta, platí i to, že každý student posune nějak mentora. Alespoň za mě je to tak.

Mentor posouvá studenta a student mentora

Když se stratí začateční rozpaky a obě se už trocha uvolníte je důležité zjistit,  co už student ví, co dělal a hlavně co má v konečném důsledku umět. Společně jsi projdete harmonogram a začnite tam, kde si myslíte, že to bude nejlepší.
Zároveň si skontrolujte jak jde studentovi práce s ostaními kolegy, ale hlavně s pacienty. Jestli dokáže být profesionální, empatický, taktní jestli je osobou které mohu věřit jak vaši pacietni tak vy.
Víme jak to chodí. Vždy platí důveruj ale převěruj. Student nám často řekne, že něco už dělal, že umí to a to ale v konečném důsledku to nemusí být pravda.

Začala teda vaše první hodina, první prax. Obyčejní pozdrav zlomil led a možná vzajemná sympatie roztála trocha atmosféru nejistoty toho jaké to nasledujíci dny bude.
Dej si na svém novém vztahu záležet a buduj pěvné základy které budou držet. Bude se ti líp pracovat když budeš vědet, co můžeš čekat a student se bude víc snažit když bude vědet, že se má o koho opřít.