Zamyšlení jedné sestry

Stačí  vteřina

Začala se vojna. Každý kouká na zprávy a rozmýšlí zdá-li a jak to zasáhne jeho. Mluví se o mobilizaci mužů do armády. O tom že jse musí bojovat. Co se mně týče je válka špatná a nic neřeší. No taký mně donutila zamyslet se.

Stačí jeden den nebo spíš noc. Jedná hodina. Jedno rozhodnutí. Jedná vteřina a svet jak ho známe je pryč. Mapa se změnila. Lidské životy byli zahubené a rodiny se rozdělili. Každý se snaží prežít.

Moje práce je pomáhat

Já jsem v prvním rade zdravotní sestra. Jsem i křesťanka. Moje práce je zůstat na místě a pomáhat. Zatím co jiný mohou utéct já zůstavám. Mojím úkolem je pomáhat všem bez rozdílu. Nekoukám na národnost, víru, barvu pleti, na to jestli je člověk majetný nebo ne. Každý člověk, každý život má cenu.

Zdravotníci zachraňuji životy a pomáhají ostaním,  zatím co často sami nevedí co se děje u nich doma. Nemají čas zvedat telefon. Nemají čas zastavit se klebetit prestože někdy možná nejde o život ale někdy predse jen zachraňuji vteřiny. Někdy máte jen vteřinu na to aby jste se rozhodli jestli člověk bude nebo ne.

Vzdávate se maličkostí

Zdá se to všechno jednoduché a takhle na papíry ještě víc. V životě to tak ale není. Je to těžký. Vzdávate se často malých radostí doma, proto aby jste se venovali v podstate cizím lidem. Nikdy to rodině úplne nenahradíte a možná jsi občas sami máte problém odpustit, že jste něco zmeškali. No život je o tom. O pomoci, lásce, milosrdenstve, o přátelství.

Stojí za to dělat tuhle práci když jí děláte  srdcem a rádi. Stojí za to vidět jak někdo koho jste už možná pohřbili stojí a odchází po vlastních. Z mnohých se na jejích cestě za novým životem stanou přátele. S některýma si udržíte kontakt celá léta a máte možnost poznat i jejích děti.

Smrt patří k životu

Pak je tu i druhá strana. Tou je smrt. Patří k životu nerozlučne právě tak jak k němu patří tlukot srdce. Často přináší smutek a někdy také obrovskou úlevu. Sprevázíte lidi který to už vzdali, kterým nemůžete pomoc jinak jen tím, že je držíte za ruku a ukazujete jím úctu a lásku. Nechceme aby umírali sami, nikdo by neměl umírat sám.

Moje zamyšlění je jen malý výlev ze života zdravotníka. Každodenní rutina která nás dobíjí úsměvnými příhodami, vybíjí tím, že si vyžaduje stále nasazení a motivuje tím, že dáva chuť žít i když to občas není lehký. Toužíte dělat věci co nejlíp, ale napokon zjistíte, že na mnohé věci jste krátky. Život má často jiné plány než jsou tí vaše.

Tu mi často pomáha modlitba sv.  Františka- učiň mne Pane nástrojem. Je nádherná a já se o ní moc ráda podělím. Věřím, že bude inspirací i pro mnohé z Vás.

Modlitba sv. Františka z Assisi (+1226)

Pane,
udělej ze mne nástroj svého pokoje,
abych přinášel lásku, kde je nenávist,
odpuštění, kde je urážka,
jednotu, kde je nesvornost,
víru, kde je pochybnost,
pravdu, kde je blud,
naději, kde je zoufalství,
radost, kde je smutek,
světlo, kde vládne tma.
Pomoz mi, abych netoužil po útěše, ale těšil,
po porozumění, ale rozuměl,
po lásce, ale miloval.
Vždyť, kdo dává, ten dostane,
kdo odpouští, tomu se odpustí,
kdo umírá, vstane k životu.

Přejí Vám i sama sobě aby jsme tuhle modlitbu dokázali žít.